Co všechno z výše zmíněného chybí současnému „panovníkovi“ středočeského kraje a proč, to nechme na posouzení čtenářům. Že se šíří negativní emoce a vznikají osobní tlaky na některé důležité lidi (profesní kvalita a dobrá pohoda ředitelů škol je moc důležitá pro celou společnost), je nesporné. Co se s tím dá dělat? Těžká otázka.
Poslední případ údajné neposlušnosti ředitelů středních škol a gymnázií je inspirující k úvaze, jak z toho postižení mohou alespoň vytěžit cenné poučení pro studenty.
Takže, milí studenti:
1) Zapamatujte si, že je lepší jednat s lidmi, kteří na vás (profesně) závisí, uctivě a partnersky – kdo jen kvůli rozkoši z moci zachází s ostatními jako s šachovými figurkami, sám se jednou stane pouhou figurkou. A dobře mu tak.
2) Pokud vás někdo o něco požádá, zkontrolujte si dobře jeho pravomoc vás úkolovat. Zároveň si zpětnou vazbou ověřte, jakou má jeho žádost důležitost, prioritu a důsledky – pokud se vám to povede včas a budete mít o tom důkazy (pokud možno písemné), buď se vyhnete zbytečné práci, nebo si ušetříte problémy. Můžete si k tomu přečíst tento článek.
3) Chcete-li být dlouhodobě úspěšní a moudří, posuzujte své spolupracovníky a podle jejich celkového přístupu k jejich práci. Nečiňte tak nárazově podle loajality nebo dílčího tajně testujícího úkolu. Jednak je to nemorální, jednak můžete ztratit skvělé lidi a zůstat obklopeni falešnými pochlebovači, kteří vás záhy podrazí nebo začnou vydírat a budete si muset hledat nové.
4) Nebojte se postavit se kriticky vůči chybující autoritě. Budete asi muset překonat strach, ale vaše děti si vás budou nadosmrti vážit a nestanete se duševními otroky. Z čistého svědomí mezi přímými lidmi se dá žít hodně dlouho, i když vám budou chybět jiné věci.
5) Važte si člověka, který s vámi dovede nesouhlasit. Často díky němu nešlápnete do bláta, které jste sami neviděli. Pokud dáte najevo ocenění konstruktivní kritiky, dostane se vám i pochvaly – opačně to nefunguje a o leccos se ochudíte.
Nakonec si zapamatujte, že proti nespravedlnosti je možné se bránit (i když to někdy stojí spoustu sil a nemusíte vždy uspět) – přinejmenším se na veřejnosti ukáže, kdo se chová na hranici přípustnosti. K takové obraně například slouží zákoník práce. Podle něj:
Obtěžováním se rozumí jednání, které je zaměstnancem, jehož se to týká, oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti.
(§ 1 odst. 8) zákoníku práce)
A proto mohou postižení ředitelé použít na svou obranu žalobu u soudu, obviňujíce dotyčného vysoko postaveného šikanéra z obtěžování.