Komentáře: Aby z něj nebyl rozmazel…

Od: Anonym

Anonym — Wed, 26 Jul 2023 01:00:47 +0000

Od: Samuel Titěra

Samuel Titěra — Tue, 15 Apr 2014 07:35:29 +0000

Re: každé dítě možná potřebuje něco jiného
Pro mne byl velikým objevem komentář v nějaké knize (eh, ta paměť) k tomu, že ve věci mazlení jsou jednak různá období v životě, jednak nátury. Učit se to respektovat je pěkná fuška, ale funguje to.

Od: VERONIKA

VERONIKA — Mon, 14 Apr 2014 19:05:09 +0000

každé dítě možná potřebuje něco jiného
Mám s naší holčičkou podobnou zkušenost. Když měla své plačtivé období, tak když jí náhodou něco uklidnilo, tak to bylo “ odložení“ do kočárku nebo do postýlky. Chování a mazlení se jí prostě nelíbilo. Zpočátku mi to bylo líto, ale respektovala jsem tuhle pro mě zvláštní potřebu prostoru u miminka. Až ve třetím měsíci se to ze dne na den změnilo, z holčičky je tulík a šátek zbožňuje.

Od: Míša

Míša — Fri, 11 Apr 2014 00:23:39 +0000

Souhlas!
Přesně tak. Naprosto s Vámi souhlasím, super reakce:) hovoří o obou stránkách věci 🙂

Od: anonym

anonym — Thu, 10 Apr 2014 19:26:31 +0000

Moc zajímavý článek. Děkuji a souhlasím s Vámi 🙂

Od: Aleš

Aleš — Sun, 06 Apr 2014 09:21:29 +0000

Hezky napsané
Zajimavé pojednání se dočtete také v téhle knize v kapitole děti… http://www.floowie.com/cs/cti/tranformace-vedomi-ukazka/#/strana/20/zvacseni/100/

Od: Monikar

Monikar — Fri, 04 Apr 2014 19:42:53 +0000

Moc krásně napsané 🙂 a sdílené ! Děkuji

Od: Kytiii

Kytiii — Wed, 28 Nov 2012 22:05:16 +0000

pěkné
Děkuji za článek, moc hezky napsaný… k podobnému názoru jsem dospěla během výchovy svých dvou synů… první chudák dostal sodu v podobně „nerozmazlování“, „nechávání se vyřvat“ apod. – nejsem na to hrdá… Je skvělý, ale už teď je vidět, že to na něm zanechalo stopy, na stres reaguje ve svých necelých pěti letech nevyrovnaně, je daleko vzteklejší, víc křičí, když se cítí v ohrožení… Druhý syn už se narodil mamince, která to měla v hlavě srovnané… byly mu dva roky a v podstatě nepoznal, co je to plácnutí, co je to křik (myslím, že do půl roka snad ani nezaplakal…) – ale je to i zkušenostmi… Je to pohodový dvouleťák, co strašně rád něco zkoumá a zkouší s velkou chutí poznávat… Vyrovnaný, radostný kluk… Neví, co je strach…
Takže za mě – určitě chovat, utěšovat a miminku ukazovat, že jsme tu pro něj… Vychovávat můžeme až ve chvíli, kdy je co usměrňovat a dítě našim slovním požadavkům jasně rozumí!

Od: Samuel Titěra

Samuel Titěra — Fri, 09 Nov 2012 13:00:45 +0000

díky za tip
na tu knihu se určitě podívám, vypadá hodně zajímavě

Od: Berusik

Berusik — Thu, 25 Oct 2012 16:56:47 +0000

Miminko pláče proto, že mu něco chybí nebo přebývá. Nepláče jen tak pronic zanic. Buď má hlad, je mu zima, horko nebo se nudí, resp. chybí mu blízký člověk. Pokud všechno tohle má, tak nepláče. Je to tak jednoduché. Proč mu něco z toho odpírat??