Příběh azylového domu pro matky a rodiny s dětmi na rozhraní Prahy 4 a 11 je dost smutný, ale také obdivuhodný. Azylový dům pro matky (nebo i otce!) s dětmi pracuje na Jižním městě již řadu let a poskytuje profesionální poradenské služby i útočiště mnoha lidem v často krajně zoufalých situacích. Na podzim loňského se zastupitelé rozhodli vypovědět Azylovému domu smlouvu o pronájmu prostor. To vede v důsledku k likvidaci jeho práce, protože akreditace služeb je vázána na konkrétní prostory, ve kterých jsou poskytovány. O této výpovědi se provozovatelé azylového domu dozvědí až náhodou z internetu – přímo je nikdo nekontaktoval. Natož, aby s nimi o věci zastupitelé jednali.
Výpověď (a tedy zrušení komplexu služeb) je odůvodněna tím, že městská část potřebuje nová místa v mateřských školkách. A celý případ je postaven jako buď a nebo (jak se říká ve světě obchodu, „WIN-OR-LOSE“). Buď azylový dům pro zoufalé jednotlivce, nebo školka pro desítky dětí. A v tom je podle mne jádro problému: z věci plánování sociálních služeb se tak stává „politikum“. To je jednoznačně podpásové jednání, stavět tyto věci proti sobě prostě nejde.
Jen cynický tyran se bude ptát dítěte, jestli chce buď kapky proti bolení bříška, nebo pohádku před spaním. Dítě potřebuje obojí, jedno jen občas, druhé celkem pravidelně. Stejně tak jsou potřeba jak ambulantní služby pro rodiny v krizi, tak dostatečné a moderní předškolního vzdělávání.
Toto přirovnání je třeba doplnit, protože činnost občanského sdružení Společnou cestou je komplexní a slouží desetinásobně více rodinám než plánovaná školka.
V útržku prohlášení radního Meixnera, které zaznamenal reportér ČT na demonstraci 22.1. před radnicí městské části, zaznělo zhruba toto: o řadu těch matek jsme se už postarali, čtyřem z nich jsme nabídli byt. To je ovšem úplně absurdní argument, stejně jako kdyby v Hrotálci vysvětlovali trvalé zrušení pohotovosti tím, že všechny *dnešní* pacienty se zlomeným zápěstím už odeslali do Bulína do lázní, takže není co řešit.
Díky „skvělému“ řešení bude moci několik desítek matek svěřit děti do péče školky a jít do práce. Politicky zajímavé? Ale proč to zase hloupě stavět proti péči o potřebné?
Co se mi na tom případu zdá obdivuhodné? To, že se profesionálové i jejich spřátelená komunita nevzdali a tvrdošíjně se snaží vyjednávat, nabízet alternativní casty a ukazovat možnosti lepšího řešení – žádné buď a nebo, ale, jak se říká anglicky, WIN-WIN. Je možné a správné mít jak školku, tak azylový dům. Stránky www.sos-azyl.cz obsahují mnoho dalšího k pozastavení, obdivu i znepokojení.
PS: dnes ráno se konala pokojná demonstrace před magistrátem Hl.m. Prahy. Snad se i díky ní věci posunou správným směrem.