Reklama
 
Blog | Samuel Titěra

Poezie v kanále

„Oni mají v každé jazykové verzi jiné ilustrace? Tak to si budu asi muset koupit tu knihu čtyřikrát... škoda, že neumím francouzsky."„Jo, to víte hoši, to se ještě od nich budete muset hodně učit, oni uměj dělat byznys."Nakonec jsme ten nádherný Labyrint světa koupili česky a anglicky s tím, že si je budeme vyměňovat. David se se svým exemplářem a s děvčaty vrátil ještě zpátky do kavárny v červeném double-deckeru, my jsme museli chtě nechtě spěchat dál. Plánovali jsme okouknout výstavu během padesáti minut, a nakonec jsme uvízli v úžasu a hraní na tři hodiny.

Výstavu Labyrint světla v bývalé kanalizační čistírně v Bubenči jsem pak obratem doporučil několika spolutatínkům a doma pak ještě zjistil, že kromě interaktivní výstavy jsme ještě mohli počkat do večera na další, živý program.

Všechny nás to odpoledne nabilo energií – magický prostor, jím inspirované instalace, a navrch kombinace slunného odpoledne s chladem vestoletém kanalizačním podzemí z červených cihel. Dorka i Elen spokojeně chrupaly v šátcích a má potřeba fotit ustoupila potřebě dívat se, dotýkat a poslouchat. 

A teď k tomu byznysu. Výtvarník, básník a muzikant Petr Nikl a další jeho přátelé vzali věci za správný konec. O jejich výstavě jsem se dočetl v tramvaji, pozvání zaznělo z rozhlasu i z televize. Ale nejsilnější na tom není to, jak zvládají propagaci. Naopak: kouzlo výstavy spočívá v předčeném očekávání. Autorům se povedlo nezkoušet „co lidé chtějí", ani „co mi ještě projde", ale rovnou dokázali zahrát na strunu „co potřebujeme".

Reklama

Přímo jako do skládačky mi ten dojem zapadl o dva dny později do odstavce Štefana Švece, který v Britských listech píše: Poezie žije v internetových diskusích, kde vzniká její úplně nový, kolektivní druh. Poezie je k dočtení na blozích, pokud víte, které číst. Poezie visí v metru a sprejeři jí znečišťují zdi. Poezie je v písňových textech kvalitních kapel a písničkářů.To je poezie, která má živé a mohutné publikum. 

Opět pohledem poptávky a nabídky, když už mi ho paní pokladní naočkovala: co poezie nabízí? Dokud jsme se vraceli domů fyzicky unavení a se špinavýma rukama, nejraději jsme hledali usebrání v tichu, soustředění, zabořeni v křesle nad stránkami, se skleničkou vína po ruce. Když musím celý den sedět, číst a těžce se koncentrovat, nadchne mne poezie v úplně jiné formě: ta, která mi osvěží sluch, hmat, dostane se mi na kůži, pojme mne do sebe (jako píseň nebo vůně katakomb). Princip údivu, překvapení, jiných světů, otevírání významů a potkávání paradoxů je zachován. Komu by se stýskalo po slovech a neštítí si internet, nechť se nechá pozvat do hry: Words at Play.

Štefan Švec dále píše: Poezie neumírá, je skoro všude. Kromě sbírek domácích básníků.  

A dodávám – poezie teď do července žije, dýchá a kvete v kanalizační čistírně.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama