Knihu v originále vydal Penguin. Na jejich webových stránkách není jediný kontaktní email. Když jsem se konečně dopracoval k informaci, které oddělení spravuje příslušná práva, vypadla na mne adresa (New York) a číslo faxu. Nu což, vzal jsem papír a napsal: „Dobrý den, zajímalo by mě, za jakých podmínek mohu dostat licenci k překladu té a té knihy do češtiny. Můj email je… S pozdravem…“, zalepil jsem to do obálky a poslal do New Yorku. Od té doby ticho po pěšině. Jak dlouho má člověk čekat?
Po nějaké době čekání jsem vzal knihu opět do rukou a objevil webové stránky autorky. Nu dobrá. Na nich je odkaz na člověka, který za ni řeší ediční záležitosti. Klik – a ne, není to email, jen odkaz na londýnskou agenturu, obhospodařující práva asi 200 autorů. A kontakt? Nabízejí kontaktní formulář. Ach jo, ale dobrá, nechal jsem jim vzkaz (a navíc ne, bohužel, nemám faxové číslo). A čekám.
***
Mezitím jsem se začetl do jiné knihy a jsem opět nadšen – o to více, že, nějak divně koresponduje s dojmy z knihy první. Kniha je asi o čtyři pětiny tenčí, to už by přeložit šlo i do šuplíku… Jenže má to cenu? Co když strávím po večerech dvě stě hodin prací, kterou potom stejně zopakuje někdo jiný, knihu vydá, vydělá na tom mejlant… a já ostrouhám?
Tentokrát jsem si řekl, že nebudu psát dopis do New Yorku. Na webu jednoho mého malého oblíbeného nakladatelství byl mail na ředitele. Bingo! Napsal jsem mu a během dvou dnů byla zpátky odpověď – díky za tip. Hm. Ale v podpisu je telefonní číslo! Přemohl jsem nechuť k telefonování a překvapilo mne, jak milá komunikace s panem ředitelem byla. Problém je v tom, že jejich nakladatelství si nemůže dovolit propadák a tím pádem by nejraději šli do jistoty. Moje oblíbená kniha má na Amazonu index kolem 75 000 (Amazon Sales Rank, znamená to, že se jich celosvětově prodá pár kusů týdně – tedy nic moc). Nechtělo se mi to věřit, tak jsem se podíval na index paperbackového vydání – a ejhle, kolem 2800 a dále klesá. To už by byly stovky kusů ročně. Tak jsem to napsal vydavateli… a čekám.
***
Jsem zachvácen podivným nadšením i úzkostí. Co když mě někdo předběhne? Nebylo by to skvělé objevit pro svůj jazyk cizí knihu a přeložit ji? Jednomu kamarádovi se to povedlo, přeložil ji z maďarštiny… a ejhle, licenci na překlad má někdo jiný a není s ním řeč. Knihu také přeložil a nestojí to za nic. Ale jen on ji může vydat.
Autoři té druhé knihy, americký manželský pár, mají také svoje webové stránky. Kontaktní webový formulář je jediný způsob, jakým je možné je (jejich kancelář) kontaktovat. Tak jsem ještě jednou zkusil vyplnit a říkám si – kdy se konečně dostanu k živému člověku, kterého bych mohl osobně zkusit naklonit pro svůj projekt? Zkoušeli jste už někdy někoho nadchnout prostřednictvím formuláře?