Nakladatelství Jan Melvil provozuje „soutěž“: které knihy chcete číst v češtině? Všiml jsem si, že se na seznamu ocitla i kniha, kterou jsem začal do šuplíku překládat. Ale o tom teď psát nechci.
Zaujalo mě na tom, že někdo vůbec počítá s „hlasem čtenářů“. Přitom je to asi nasnadě. Když se kromě odhadu anonymního trhu opřu o průzkum mezi spřízněnými lidmi, mohu leccos získat. Samozřejmě se při tvorbě edičního plánu nelze ohlížet jen na komunitu. Zatím. Tedy: dokud není komunita alespoň tak velká, jaký je minimální náklad, při kterém se kniha „uživí“.
Vzpomněl jsem si nejprve na F. X. Šaldu a jeho Zápisník, a pak i na počátky novočeské žurnalistiky a nakladatelství o více než sto let dříve. Možná se sem tam vyskytl mecenáš, všichni ale v počátcích stavěli na postupně se rozšiřující skupině předplatitelů.
Dnes jsou trendem internetové „sociální sítě“, takzvaný web 2.0 a podobné věci. Marketingoví filosofové jako Seth Godin začínají tvrdit, že to, na čem záleží, jsou právě komunity (Godin tomu říká staromódně – či postmoderně – tribes, kmeny). Je to téma na dlouhou diskusi, ale může kolem toho začít krystalizovat moderní přístup k podnikání – třeba v nakladatelství. Abych mohl něco zrealizovat, často mi stačí podpora ve skupině sympatizantů. Pak už je jen třeba, aby tohle společenství mělo vliv i v okolním světě, a z pouhé realizace se může stát úspěch.
Někdy se pozastavuji nad tím, jak mohly dříve vycházet (a prodávat se) sbírky poezie v padesátitisícových nákladech. Nebylo to nakonec jen tím, že o ně stála obrovská „komunita“ lidí vyhladovělých po čemkoli trochu krásném?
Líbil se vám článek? Twítněte!