Jenže i teď se mi často stává, že mě při čtení rozhovoru nebo při pohledu na fotku napadne: „Jé, s tímhle člověkem bych chtěl zajít na kafe!“ Fajn. Zkusím přemoci tu dlouholetou smůlu a napíšu jí. Není to ale děvče od vedle – jde o světoznámou pianistku, která vystupuje v nejprestižnějších koncertních síních. Za lístek na její koncert zaplatíte slušné peníze.
Pak už to začíná jako vtip: sejde se paralympik, ředitelka světové nadace a vývojář. Nebo: sejde se učitelka, psychiatr a indiánský šaman. Nebo: sejde se porodní bába, egyptolog a milionář. Ještě by spolu mohli sedět v letadle, ale na to už většinou nedojde. A všichni tihle lidé spolu s vámi stráví celý den či půlden v jednom divadle, podělí se s Vámi o svůj příběh, popovídáte si u kafe nebo skleničky vína. Vyměníte si kontakty a po několika měsících si napíšete a zavoláte a opět se můžete sejít. Ne už jen s tím děvčetem od vedle, ale s vědci, hrdiny, lidmi, které jste dosud znali jen z médií, z knih a ze snů o dobrodružství.
Mezitím o osobním setkání s těmi vzácnými lidmi povídáte doma a v práci, přemýšlíte o tom, co vám řekli a proč se vám to líbilo (nebo nelíbilo). Takhle pro mne funguje TEDx. Nejen ten pražský, ale stejně i hradecký, bratislavský a košický. Na jiných jsem ještě nebyl – a třeba o fenomenální brněnský jsem přišel jen velmi nerad.
Je to jenom dočasná mánie, zaslepené nadšení pro bublinu, která vyšumí? Myslím že ne. Jde jenom o nový způsob vzdělávání, o další produkt občanské společnosti. Plod nové generace mladých chytrých lidí, kteří nečekají, až je někdo někam pozve – ale zajistí si pódium, občerstvení a začnou zvát sami. Nezvou jen lidi profláklé, pěkné a slavné, ale i řečníky vnitřně krásné a chytré. Lidi, se kterými je fajn souhlasit a ještě lepší se přít a diskutovat.
Letos přijede do Prahy Nick Goldman, člověk, který pracuje na ukládání dat do DNA. (Nebude to moc pomalé?) Dorazí guerillový zahradník Steeve Wheen, který slíbil osázet květinami díry v pražských silnicích a chodnících. (Co na to městská policie?) Pozvání přijala Mirka Slívová, žena, které si mnoho let vydělávala sexem (Je ve skutečnosti stejné jako v Pretty Woman?). A o své zkušenosti se podělí i veselý traumatolog Tomáš Šebek, který zažil, jak haiťané postižení zemětřešením házejí na zástupce humanitárních organizací kamení (Jak to udělat, aby vás naopak měli rádi?).
Vlastně nejvíc se těším na řečníky, se kterými v něčem nebudu souhlasit. Stává se mi, že právě ti mě s odstupem času nejvíc ovlivní a obohatí, protože se s nimi v duchu musím pořád hádat. Zkuste to taky! Potkáte lidi se zářícíma očima, kteří přestali čekat, a sami se do něčeho pustili. Na www.tedxprague.cz je pořád k dostání pár lístků na sobotu 25. 5. 2013.