Reklama
 
Blog | Samuel Titěra

Je možná reforma pravopisu?

Volání po zjednodušení pravidel českého pravopisu se nepravidelně ozývá už drahnou dobu. Nespokojení jsou mnozí. Co se s tím dá dělat kromě brblání?

Kdo se trápí současným stavem pravidel?

  • žáci, kteří se musí učit řadu zdánlivě zbytečných pravidel, místo aby si hráli;
  • učitelé, kteří musí do žáků cpát pravidla, místo aby je učili tvůrčímu psaní;
  • „profesionálové“, kteří pravidla neovládají a stydí se za to;
  • liberálové a anarchisté, kterým vadí pravidla prostě jako pravidla;

a určitě i jiní.

Jistě mají tito lidé dobré důvody k rebelii. Samotný český pravopis i jeho historie nepatří mezi primitivní záležitosti. Ale na druhou stranu existují i složitější.

Jaké jsou cíle případné reformy?

Většina zastánců stávajícího systému bude namítat řadu věcí. Například: „Knihy vydané před reformou nebudou už dále čitelné.“ Nebo: „Zjednodušením ohrozíme srozumitelnost. Připravíme se o vyjadřování jemných významových rozdílů.“ Na to odvětí někteří reformátoři, že v mluvené řeči ty rozdíly stejně nepoznáme.

Jsou to vážné námitky a není možné je bagatelizovat. Můžeme je však prostě přijmout jako riziko a konstruktivně s nimi pracovat. Chceme-li jen planě brblat (na obě strany), nechme si to do hospody. Pokud skutečně toužíme po rozumné změně, pojďme si říci, co by mělo být cílem:

Reklama
  1. ušetřit učitelům a studentům čas při učení a studiu pravopisu;
  2. usnadnit dodržování správného pravopisu i lidem jazykově (intelektuálně) méně zdatným;
  3. sblížit mluvenou a psanou podobu jazyka;
  4. zachovat míru přesnosti, s jakou dokáže psaná čeština rozlišovat významové nuance;
  5. zachovat ostatní funkce jazyka (estetickou, expresivní a tak dále, dle libosti a vyznávané teorie).

Jakým způsobem dosáhnout kýženého výsledku?

Pokud navrhujeme reformu jakéhokoli systému, je potřeba si nejprve ověřit, jestli navrhované změny způsobí zamýšlený efekt. Můžeme systém například zastavit, pozměnit a opět spustit.

To ovšem není možné tam, kde aplikace běží nezávisle na správcích, na jejím chodu závisí všichni příslušníci komunity a není nelze je ani na chvíli „odstavit“. To je právě případ jazyka a jeho pravopisu.

V takovém případě nezbývá, než vytvořit paralelní „vývojové“ prostředí a na něm si před zásahem ověřit hypotézy, tj. jestli změna pomůže a jestli naopak ještě něco jiného nenapáchá. A to by v dnešní době neměl být problém zvládnout.

Jak uskutečnit testování?

Řekněme, že chceme navrhnout zrušení rozdílu mezi i (iota) a y (ypsilon). Co musíme udělat, abychom neskončili jen u planého tlachání o tom, jestli rušit měkké a používat tvrdé, nebo naopak?

  1. Navrhneme racionální algoritmus přepisu současné češtiny do systému nového.
  2. Vyškolíme jednu skupinu testovacích uživatelů, druhou ponecháme bez školení.
  3. Pomocí algoritmu převedeme vzorové texty do nového pravopisu.
  4. Testovacím uživatelům zadáme úlohy, které mají nad daným textem splnit.
  5. Výsledky vyhodnotíme, srovnáme úspěšnost vyškolených a nevyškolených uživatelů.

Nevím, nakolik směrodatné budou výsledky. Budou ale v diskusi prvním rozumným příspěvkem typu „co se stane, když“ vedle nekonečných dohadů „co by se mohlo stát, kdyby“. A pak třeba začne rozumná debata.

A teď už jen pro radost:

Lyd je zdrojem veškeré státňý mocy; vykonává jy prostředňyctvým orgánů mocy zákonodárné, výkonné a soudňý. Ústavňý zákon může stanovyt, kdy lyd vykonává státňý moc přýmo. Státňý moc sloužý všem občanům a lze jy uplatňovat jen v přýpadech, v mezých a způsoby, které stanový zákon. Každý občan může čyňyt, co neňý zákonem zakázáno, a ňykdo nesmý být nucen čyňyt, co zákon neukládá.

Líbil se vám článek? Twítněte!