Kdo se trápí současným stavem pravidel?
- žáci, kteří se musí učit řadu zdánlivě zbytečných pravidel, místo aby si hráli;
- učitelé, kteří musí do žáků cpát pravidla, místo aby je učili tvůrčímu psaní;
- „profesionálové“, kteří pravidla neovládají a stydí se za to;
- liberálové a anarchisté, kterým vadí pravidla prostě jako pravidla;
a určitě i jiní.
Jistě mají tito lidé dobré důvody k rebelii. Samotný český pravopis i jeho historie nepatří mezi primitivní záležitosti. Ale na druhou stranu existují i složitější.
Jaké jsou cíle případné reformy?
Většina zastánců stávajícího systému bude namítat řadu věcí. Například: „Knihy vydané před reformou nebudou už dále čitelné.“ Nebo: „Zjednodušením ohrozíme srozumitelnost. Připravíme se o vyjadřování jemných významových rozdílů.“ Na to odvětí někteří reformátoři, že v mluvené řeči ty rozdíly stejně nepoznáme.
Jsou to vážné námitky a není možné je bagatelizovat. Můžeme je však prostě přijmout jako riziko a konstruktivně s nimi pracovat. Chceme-li jen planě brblat (na obě strany), nechme si to do hospody. Pokud skutečně toužíme po rozumné změně, pojďme si říci, co by mělo být cílem:
- ušetřit učitelům a studentům čas při učení a studiu pravopisu;
- usnadnit dodržování správného pravopisu i lidem jazykově (intelektuálně) méně zdatným;
- sblížit mluvenou a psanou podobu jazyka;
- zachovat míru přesnosti, s jakou dokáže psaná čeština rozlišovat významové nuance;
- zachovat ostatní funkce jazyka (estetickou, expresivní a tak dále, dle libosti a vyznávané teorie).
Jakým způsobem dosáhnout kýženého výsledku?
Pokud navrhujeme reformu jakéhokoli systému, je potřeba si nejprve ověřit, jestli navrhované změny způsobí zamýšlený efekt. Můžeme systém například zastavit, pozměnit a opět spustit.
To ovšem není možné tam, kde aplikace běží nezávisle na správcích, na jejím chodu závisí všichni příslušníci komunity a není nelze je ani na chvíli „odstavit“. To je právě případ jazyka a jeho pravopisu.
V takovém případě nezbývá, než vytvořit paralelní „vývojové“ prostředí a na něm si před zásahem ověřit hypotézy, tj. jestli změna pomůže a jestli naopak ještě něco jiného nenapáchá. A to by v dnešní době neměl být problém zvládnout.
Jak uskutečnit testování?
Řekněme, že chceme navrhnout zrušení rozdílu mezi i (iota) a y (ypsilon). Co musíme udělat, abychom neskončili jen u planého tlachání o tom, jestli rušit měkké a používat tvrdé, nebo naopak?
- Navrhneme racionální algoritmus přepisu současné češtiny do systému nového.
- Vyškolíme jednu skupinu testovacích uživatelů, druhou ponecháme bez školení.
- Pomocí algoritmu převedeme vzorové texty do nového pravopisu.
- Testovacím uživatelům zadáme úlohy, které mají nad daným textem splnit.
- Výsledky vyhodnotíme, srovnáme úspěšnost vyškolených a nevyškolených uživatelů.
Nevím, nakolik směrodatné budou výsledky. Budou ale v diskusi prvním rozumným příspěvkem typu „co se stane, když“ vedle nekonečných dohadů „co by se mohlo stát, kdyby“. A pak třeba začne rozumná debata.
A teď už jen pro radost:
Lyd je zdrojem veškeré státňý mocy; vykonává jy prostředňyctvým orgánů mocy zákonodárné, výkonné a soudňý. Ústavňý zákon může stanovyt, kdy lyd vykonává státňý moc přýmo. Státňý moc sloužý všem občanům a lze jy uplatňovat jen v přýpadech, v mezých a způsoby, které stanový zákon. Každý občan může čyňyt, co neňý zákonem zakázáno, a ňykdo nesmý být nucen čyňyt, co zákon neukládá.
Líbil se vám článek? Twítněte!