Reklama
 
Blog | Samuel Titěra

TEDxPrague restartuje – pár poznámek dobrovolníka

 

Včera jsem se začal vyloženě těšit: účast na druhém TEDx v Praze potvrdil Atapana - Mnislav Zelený. Celá akce mi tím zjištěním začala dávat smysl. Původně jsem se trochu bál, že budou hovořit jen samí lídři koučů a koučové lídrů. S člověkem, který učil líbat se amazonské indiány (neúspěšně), dostává i pražská akce bláznivé kouzlo obdobné tomu, které pro mne má velký TED. To ale začínám zprostředka.

 

 

 

Některé události zapadnou do okolností jako dílek skládačky. Rozhodl jsem se krajem léta kompletně změnit profesní směřování. V přechodné době jsem chtěl zpomalit, možná se zastavit, zamyslet. Představa to byla naivní, protože jsem se zase namočil do dobrodružství – přípravy setkání TEDx. Nepomáhá ale adrenalin novým začátkům lépe než sofistikované mindmapy a spousta kafe? 

Reklama

Když jsme se poprvé na schůzce dobrovolníků TEDxPrague viděli s Kristýnou, předběhla mě: „Neznáme my se odněkud?“. Tak jsem měl přece začít já a pozvat ji na skleničku… Na nic jsme nepřišli, ale později jsem zjistil, že je o čtyři měsíce mladší než já. Podobně i většina ostatních. 

A tak bylo první setkání s nadšenými pořadateli trochu šok: s druhým TEDxPrague se totiž najednou ukazuje nadějná změna. Ty podstatné, nové věci už najednou ve společnosti nevznikají tak, že je domluví u cigára vlivní strýcové ve věku našich otců a pak je pěkně postaru prolobují až kamsi nahoru. To nejlepší dnes dávají odspoda dohromady studenti a absolventi, narození těsně před Sametovou revolucí nebo i po ní. Lidé plní elánu, naprosto otevření, nezištní, odvážní. Třeba má idealizovaná občanská společnost ještě šanci. Jen pro ilustraci kousek z mailu: „…, uprav prosím můj profil na stránce organizátorů: místo má na starost dejspolupracuje. Protože nejsem sám :)“.

Druhým staronovým překvapením je, že je tým namíchaný z Čechů a Slováků. Nevím, jestli za to být vděčný tomu, že je v Praha tak lákavá pro vysokoškoláky za Slovenska, nebo tomu, že první středoevropský TEDx byl v Bratislavě. Moc se mi to líbí, děje se tu Střední Evropa v praxi a mimo intence politiků. Můj slovenský prapraprapradědeček Samuel, pivovarník v Senici, se v hrobě raduje. Kéž bychom jen všichni lépe uměli mluvit (a psát!) oběma jazyky a nemíchali to dohromady.

Minulý rok jsem se na TEDx přihlásil s rozechvěním, jestli tam mám co pohledávat. (A dumal jsem, jestli si mám vzít sako a kravatu.) Nejsem podnikatel, vizionář, „leader“ ani člověk, který dokáže těžit z „networkingu“ a obchází proto „eventy“. Upřímně všechna tato slova nesnáším. Potvrdilo se mi tehdy, a potvrzuje se mi to i teď, že idea TEDu je mnohem nosnější. Chuť ke sdílení podnětných myšlenek má vlastní silné kouzlo. Nezávisle na oboru a jejich politické, vědecké či jiné korektnosti. A i kdybych se nezapojil do diskusí ve foyeru a nenavázal žádné „business“ kontakty… No co. Doufám, že s Kristýnou, Petrou, Jurajem, Nikolou a ostatními se budu setkávat dál. A třeba budu příště u přípravy nějaké inspirující akce od samého začátku.

Protože tohle je nový začátek, drze a moderním jazykem řečeno: ReStart.

 


Líbil se vám článek? Twítněte!