Některé události zapadnou do okolností jako dílek skládačky. Rozhodl jsem se krajem léta kompletně změnit profesní směřování. V přechodné době jsem chtěl zpomalit, možná se zastavit, zamyslet. Představa to byla naivní, protože jsem se zase namočil do dobrodružství – přípravy setkání TEDx. Nepomáhá ale adrenalin novým začátkům lépe než sofistikované mindmapy a spousta kafe?
Když jsme se poprvé na schůzce dobrovolníků TEDxPrague viděli s Kristýnou, předběhla mě: „Neznáme my se odněkud?“. Tak jsem měl přece začít já a pozvat ji na skleničku… Na nic jsme nepřišli, ale později jsem zjistil, že je o čtyři měsíce mladší než já. Podobně i většina ostatních.
A tak bylo první setkání s nadšenými pořadateli trochu šok: s druhým TEDxPrague se totiž najednou ukazuje nadějná změna. Ty podstatné, nové věci už najednou ve společnosti nevznikají tak, že je domluví u cigára vlivní strýcové ve věku našich otců a pak je pěkně postaru prolobují až kamsi nahoru. To nejlepší dnes dávají odspoda dohromady studenti a absolventi, narození těsně před Sametovou revolucí nebo i po ní. Lidé plní elánu, naprosto otevření, nezištní, odvážní. Třeba má idealizovaná občanská společnost ještě šanci. Jen pro ilustraci kousek z mailu: „…, uprav prosím můj profil na stránce organizátorů: místo má na starost dejspolupracuje. Protože nejsem sám :)“.
Druhým staronovým překvapením je, že je tým namíchaný z Čechů a Slováků. Nevím, jestli za to být vděčný tomu, že je v Praha tak lákavá pro vysokoškoláky za Slovenska, nebo tomu, že první středoevropský TEDx byl v Bratislavě. Moc se mi to líbí, děje se tu Střední Evropa v praxi a mimo intence politiků. Můj slovenský prapraprapradědeček Samuel, pivovarník v Senici, se v hrobě raduje. Kéž bychom jen všichni lépe uměli mluvit (a psát!) oběma jazyky a nemíchali to dohromady.
Minulý rok jsem se na TEDx přihlásil s rozechvěním, jestli tam mám co pohledávat. (A dumal jsem, jestli si mám vzít sako a kravatu.) Nejsem podnikatel, vizionář, „leader“ ani člověk, který dokáže těžit z „networkingu“ a obchází proto „eventy“. Upřímně všechna tato slova nesnáším. Potvrdilo se mi tehdy, a potvrzuje se mi to i teď, že idea TEDu je mnohem nosnější. Chuť ke sdílení podnětných myšlenek má vlastní silné kouzlo. Nezávisle na oboru a jejich politické, vědecké či jiné korektnosti. A i kdybych se nezapojil do diskusí ve foyeru a nenavázal žádné „business“ kontakty… No co. Doufám, že s Kristýnou, Petrou, Jurajem, Nikolou a ostatními se budu setkávat dál. A třeba budu příště u přípravy nějaké inspirující akce od samého začátku.
Protože tohle je nový začátek, drze a moderním jazykem řečeno: ReStart.
Líbil se vám článek? Twítněte!