O tom, co je to TEDx a jaký byl program viz: http://www.tedxprague.cz/tedxpraguewomen
Zkušenost je znát
Na vystupujích bylo patrné, jak velkou výhodou může být zkušenost s vyprávěním historek. Patoložka Jaroslava Dušková dle svých slov „vyučuje medicínu na historkách“ a humor zmiňuje jako rodinnou tradici hodnou rozvíjení a předávání. Iveta Millerová pochází z prostředí, kde má ústní vyprávění příběhů zjevně silnou funkci (a svůj příběh už vyprávěla mnohokrát). Obě vystoupení byla skvělá.
Nadhled těžko nahradit
Když se chvíli díváte na videa z TEDu, rozdělí se vám do dvou skupin: intelektuální pastva a osobní příběhy. Je krásným paradoxem, že v posledním roce zazněly nejlepší osobní příspěvky hrdého pražského TEDx z úst dvou žen „z menšin“: Vientnamky a Romky. Do Trang Thu v květnu a Iveta Millerová v prosinci publikum ohromily, rozesmály, dojaly. Ostatní pokusy o předání osobní zkušenosti také nebyly špatné. Nejlepší výsledek ale zejvně dostanete, když se potká magická kombinace nadhledu a intimity.
Pestrost obohacuje
Předně: organizátorkám se podařilo (podle dobré tradice setkávní TEDx) sestavit velmi zajímavou mozaiku rozmanitých přístupů a důrazů.
Ne vždy jsme se smáli. Příběh Jitky Ševčíkové není veselý ani banální a přesvědčil mě, že v kontextu toho, co si prožila a kolik dobrých věcí dělá, jsem schopen takové ženě prominout i firemní logo v rohu každého snímku a záplavy výrazů ze žargonu „self-made people“. Velice si vážím toho, co podniká, i její odvahy před nás předstoupit.
Oddechové soustředění na vlastní hlas a emotivní štěkání s Ivanou Vostárkovou bylo skvěle načasované na chvíli, kdy pozornost diváků začala upadat. Musím zjistit, jestli měli kameramani dost duchapřítomnosti a nasnímali v jeho průběhu i publikum. Hru rozhodně přijalo a ocenilo a bylo by skvělé, kdyby to bylo znát i na záznamech. Věřím, že leckdo si po včerejšku začne lépe všímat toho, zda a jak je „přítomen ve svém hlasu“.
Jsem moc rád i za vystoupení Petry Sovové: symbolizuje pro mne důležitou věc. Je mezi námi řada lidí, kteří svou energii, svůj příklad a inspiraci, nejlépe sdílí osobně, v malém koužku lidí, v soukromí. Vedle lidí třeskutě vtipných nebo sebevědomých se mohou trochu ztrácet. O to pozorněji bychom jim měli naslouchat.
Žena to dokáže, ale…
Zaznělo to několikrát a překvapilo mě to: někdy je potřeba otcovský (ne)souhlas. O svém vztahu k tátovi mluvily explicitně Emma Smetana i Iveta Millerová. Souvisí s tím i povídání Anny Marešové o tom, že se ke starým zkušeným mužům-manažerům chodí učit, ale nepotřebuje kopírovat jejich způsoby dělby práce (a zisku).
Beru si z toho ponaučení jako táta dcerky i kolega skvělých žen, které TEDxPragueWomen uspořádaly: máš právo hlídat, ptát se, brzdit, radit, varovat. Ale nezapomeň včas ustoupit stranou a udělit požehnání. Bez něj to zvládnou také, ale bude je to stát zbytečně mnoho sil. S ním však „ta tvoja malá“ dokáže skutečné divy. A pro ně žijeme, ne?
PS:
Díky organizátorkám i třem stovkám žen, které přijaly pozvání do publika. Vy dva chlapi, kteří jste odešli ze zadní řady v polovině prvního vystoupení, jste o hodně přišli.